Pojem REKUPERACE
Zpětné získávání tepla z odpadního vzduchu a následné předání tohoto tepla čerstvému chladnému vzduchu, který je tak přiváděn do obytných prostor již předehřátý.
Systém řízeného (nuceného) větrání s rekuperací tepla se tak skládá ze dvou základních částí: rekuperační jednotky a vzduchotechnického potrubního rozvodu.
Vedením o různých rozměrech, podle potřebného množství výměny vzduchu, je k rekuperační jednotce přiváděn čerstvý vzduch z vnějšího prostředí a od rekuperační jednotky se zároveň odvádí již vychlazený odpadní (v interiéru spotřebovaný) vzduch.
Potrubím je „protkán“ celý obytný prostor tak, aby byla zajištěna dostatečná distribuce čerstvého vzduchu a současně také spolehlivý odtah vzduchu znehodnoceného (ze všech prostor, ale především samostatný odtah z WC, koupelny a kuchyně).
Po celé zimní období je čerstvý, ale chladný venkovní vzduch přihříván přes teplo-směnnou plochu výměníku teplem získaným z odpadního vzduchu, čímž dochází k výrazné úspoře energie na vytápění objektu. V letních měsících je tento efekt opačný, pomáhá objekt klimatizovat.
Kvalita vzduchu
Za jednoznačnou výhodu větracích systémů s rekuperací tepla se označuje zvýšení kvality vzduchu v obývaných prostorách. To nelze popřít. Faktem je, že naše domy a byty větráme nedostatečně, a to z různých důvodů.
Velmi často jde o snahu neplýtvat teplem nebo omezit obtěžující hluk z ulice, ale může jít i o pouhé opomenutí.
Každopádně jen málokterá z českých domácností, jež větrají přirozeným způsobem (tedy okny), by vyhověla hygienickým normám. Nucené větrání nejen přivádí dostatek čerstvého vzduchu, ale navíc je tento vzduch filtrovaný, zbavený prachu a případně i dalších alergenů v závislosti na typu použitého filtru.
Tento způsob větrání se proto doporučuje zejména pro alergiky a lidi s dechovými potížemi. Někomu to může připadat jako „život ve skleníku“, ale podstatné je, že to funguje.
Optimální vlhkost
Kvalitu ovzduší v obytných prostorách významně ovlivňují také problémy se suchým vzduchem v panelových domech nebo naopak s přebytečnou vlhkostí. Vysoká vlhkost se často objevuje v domech a bytech po rekonstrukci, kdy dojde k zateplení fasády, výměně a utěsnění oken.
Majitelé starších domů vymění okna za těsnější, ale již si neuvědomují, že je třeba objekt důsledkem vyšší vzduchotěsnosti také více větrat.
Proto se vyplatí rekuperace i ve starších domech, nejen kvůli tepelným úsporám, ale také jako prevence proti plísním a bakteriím. Nejde ovšem zdaleka jen o problém starší zástavby: také v zateplených novostavbách se majitelé potýkají s nadměrnou vlhkostí, kterou je třeba odvětrat.
I tady představuje nucené větrání s rekuperací výhodné řešení, protože reguluje optimální a víceméně stabilní hodnotu vlhkosti vzduchu v celém interiéru. Nutno podotknout, že stejnou schopností jako nejmodernější technologie disponují také přírodní materiály, dřevo, nepálené cihly či hliněné omítky. Budete-li chtít, mohou tyto efekty působit synergicky.
Pasivní nebo aktivní
Pokud se pro instalaci systému nuceného větrání s rekuperací tepla rozhodnete, pak vězte, že rozlišujeme rekuperaci pasivní a aktivní. Pasivní rekuperace nepotřebuje žádné další zařízení, prostě jen v rekuperační jednotce dochází k výměně tepla.
Nejúčinnější jednotky dokážou z odpadního vzduchu získat zpět více než 80 % tepla a předat je čerstvému vzduchu. Existuje ovšem také rekuperace aktivní, která dokáže teplotu vzduchu zvýšit i nad původní úroveň. Je tak v pravém smyslu slova vytápěním.
Aktivní rekuperace využívá jako zdroj tepla pro vytápění i ohřev užitkové vody tepelné čerpadlo. To funguje jako „obrácená chladnička“: odebírá teplo z vnějšího prostředí, s pomocí malého množství dodané elektrické energie je „přečerpá“ na vyšší teplotní úroveň a předá topnému systému (nebo užitkové vodě).
Celý systém je provozně vysoce úsporný: z jedné kilowatthodiny dodané elektrické energie je možné získat až 4,5 kWh tepelné energie. Jednotky s aktivní rekuperací dovedou odpadní vzduch podstatně více ochladit (až na 1 °C) a využít tak skutečně na maximum tepelnou energii, která je v něm obsažena. Teplota zpětně získaného tepla je u aktivní jednotky dostatečně vysoká na to, aby bylo možné ji uchovávat (přesahuje 40 °C).
Jistě, minimální část vstupní energie je nutné dodat, ale pak už bude systém zcela soběstačný. V systému pasivní rekuperace se musí také vyřešit úbytek tepla dodáním energie zvenčí: teplota vzduchu uvnitř rekuperační jednotky se i při účinnosti přes 80 % sníží o 3 až 4 °C, takže je nezbytné vzduch v interiéru dohřát na pokojovou teplotu. Jednotky s aktivní rekuperací jsou několikanásobně úspornější a mají širší možnosti využití, jednotky s pasivní rekuperací bývají nejméně o polovinu levnější.
Rekuperace omezí tepelné ztráty domu, zvýší kvalitu vzduchu v interiéru a udrží v něm stabilní teplotu i vlhkost.
Provozní náklady
Je obtížné objektivně určit výši provozních nákladů systému nuceného větrání s rekuperací tepla. „Spotřeba se odvíjí od výkonu větracího systému, od intenzity odtahů a četnosti jejich spouštění.
U rekuperačních systémů, které není potřeba opatřovat protizámrznou ochranou, je dána spotřeba elektřiny pouze provozem úsporných EC ventilátorů. Při celoročním provozu se pak náklady mohou pohybovat v cenovém rozpětí 1 200 až 4 500 Kč.
K tomu ovšem musíte připočíst pravidelnou technologickou údržbu systému (výměna filtračních textilií každé tři měsíce, čištění potrubí stačí jednou za tři roky). Tato péče není náročná ani drahá a zajistí vám životnost systému nejméně 15 let.